Srpen 2011

Kapitolovky

31. srpna 2011 v 20:30 | Denise Brooks

*Služka z rodu Bidwicků*

*Mladá Helen se ocitne na hradě, považována za čarodějnici. Trest ji mine, ale musí zde působit jako služka. Jednou však na hrad přijede známá královna Rosemarie a Helenin život se změní... Proč? Více v povídce ;).

Žánr: romantika, drama
Hlavní postavy: Helen, Agatha, král Frederick, šlechtic Michael a další...
Přístupnost: 12+

Přečíst

-----------------------------------------------------------

FF KAPITOLOVKY

***

*Učitelčina dcera*

*Léto ještě úplně neskončilo a Gabrielle musí o pár dní dříve do Bradavic. Jako dívka nastupujíc do 7. ročníku se tam docela těší, ale o 8 dnů dříve a bez kamarádů? To nezní jako lákavá nabídka.
Její matka Evelyn se totiž stává novou profesorkou dějin čar a kouzel a nechce svou dceru nechávat doma samotnou - vždyť, jak dříve sama Gabrielle tvrdila, jsou Bradavice její druhý domov.
Gabriella se tak stává poskokem jak své matky učitelky, tak i ostatních profesorů, pomáhá jim s přípravou do nového školního roku, ale poznává i dosud studenty neobjevená tajemství staré školy. Není všechno tak růžové, jak se zdá. Díky své zvědavosti se dostává do křížku i obávaným profesorem lektvarů - Severusem Snapem.

Žánr: Romantika (drama)
Hlavní postavy: Severus Snape, Gabrielle Wrightová (vl. postava)
Přístupnost: 12+

Přečíst

______________________________________________________________

*Cesta do jiného světa*

(První FF povídka)
*Sophie je zcela obyčejná dívka.Nikdy by ji nenapadlo, že se za chvíli bude procházet po Bradavickém hradu. Jednoho večera totiž nalezne v mudlovském krbu letax. Zvědavost jí nedá a prášek použije. Její sen se splní a ona se ocitne v kouzelnickém světě. S kouzelným pocitem se zamiluje do svého profesora lektvarů. Jeden z nejhorších dní přicházi tehdy, kdy ředitel Brumbál dívce oznámí, že musí zpátky.

Žánr: romantika, drama
Hlavní postavy: Severus Snape, Sophie G.
Přístupnost: neomezená

Přečíst

______________________________________________________________

*Uvnitř duše*

(Z dob prvních pokusů psaní)
*S koncem školního roku příchází i nudné prázdniny Karen Parkerové. Situace se však mění, když ve svém domě potká svého profesora Snapea. Zjistí, že je přítomen z důvodů přípravy velkolepého lektvaru jeho a jejího otce. Jeho návštěva se prodlouží a dívku čeká nezapomenutelné léto.

Žánr: romantika, drama
Hlavní postavy: Karen Parkerová, Severus Snape
Vedlejší postavy: Thomas Parker(otec), Molly(hospodyně)
Přístupnost: 12+

Přečíst

______________________________________________________________

*Za lásku myslí srdce*

*Co dokáže jeden večer ve společnosti Belatrix Lestrangeové? Řekněme, že si Bella Severuse tak trochu omotá kolem prstu a pak jednoduše do jejího domu vtrhne lord Voldemort a..? Více určitě najdete v již dokončené povídce, nebudu prozrazovat.
Žánr: romantika, trochu humoru, tragédie
Hlavní postavy: Severus Snape, Belatrix Lestrangeová
Vedejší postavy: lord Voldemort, Nagini
Přístupnost: 12+

Přečíst

______________________________________________________________

* "Jsi můj viteál." *

*Lord Voldemort už konečně ví, kde uložit svůj poslední viteál. Na svou cestu do Severního Irska s sebou vezme svou nejvěrnější, Belatrix Lestrangeovou. Jak proběhne celý jejich "výlet"?

Žánr: romantika, drama
Hlavní postavy: Belatrix Lestrangeová, Pán zla
Vedlejší postavy: Rodolphus Lestrange, Severus Snape a další...
Přístupnost: od 12 let

Přečíst

______________________________________________________________

*Mé srdce tluče hned vedle tvého"

*Ředitelem kouzelnické školy je Severus Snape a mnoho Smrtijedů je v postu učitele. Studenti se bojí, ale možnost úniku není možná. Mezi nimi je i Hermiona Grangerová. Její dva nejlepší kamarádi jsou daleko od ní, věnují se hledání zbývajících viteálů a ji nestačili vzít s sebou. Zem ovládl strach z velké moci lorda Voldemorta. Najde se ještě v nějakém místečku štěstí? Ano, ale nejspíše tam, kde by to snad nikdo nečekal, ani jeho majitelé ne.

Žánr: romantika, drama
Hlavní postavy: Hermiona Grangerová, Severus Snape
Vedlejší postavy: Lenka L., Neville L., Carrowovi a další...
Přístupnost: 12+

Přečíst



Vaše názory, vzkazy, reklamy..

25. srpna 2011 v 11:13 | Denise Brooks
Už mě štvou ty věčné reklamy a obzvlášť mě to dovede naštvat, když to lidi píšou k povídce..To se člověk těší, že už to někdo čte xD a ono zase reklama...Nebo to samé..když začnu s někým "kecat" formou komentářů u článku třeba úplně s něčím jiným, takže jsem právě proto založila tenhle článek a zároveň kolonku, kterou umístím do horního boxu a běda tomu, kdo ji nebude respektovat! xD xD..Na dálku na něj sešlu kletbu "Avada Kedavra", tak bacha na mě xD..
Né zase taková nebudu, ale byla bych prostě ráda, kdyby jste to alespoň kapánek respektovali ;)..Děkuji..

Okamžik fantazie

25. srpna 2011 v 8:48 | Denise Brooks |  Drabble
Jak jsem slíbila, tak přidávám další drabble povídku..Napsala jsem ji předevčírem večer společně s "Jen dvě slovíčka".
Snad se Vám bude líbit a přidáte komentář ;)..Mimochodem tentokráte už to je ze světa fantazie a pár lidí si možná domyslí hlavní postavy xD...
Spokojenost:90%
Počet slov:137
Klik celý článek =)

Epilog

24. srpna 2011 v 9:15 | Denise Brooks |  Za lásku myslí srdce
~¤~

Ocitl se v tmavé místnosti. Jako by otevřel oči a znovu přivítal svět. V té místnosti už určitě alespoň jednou byl, ale nedokázal si vzpomenout, kde přesně je. Všechno bylo stejné, jako si teď po kouscích vzpomínal.
Už tomu uběhl skoro jeden rok od jeho posledního nadechnutí, ale jemu ta doba vůbec nepřipadala dlouhá.

Sáhnul si pravou rukou na vlasy a zjistil, že je má stále stejně dlouhé a na černi rozhodně neubraly. Na chvíli si totiž myslel, že se znovu narodil. Matně vzpomínal na svou docela bolestivou smrt, ale nyní necítil vůbec nic. Dlouho tak stál, rozhlížel se po místnosti a snažil se přijít na to, kde se vlastně ocitl. Teprve teď si uvědomil, že nestojí nohama pevně na zemi, tak jak by měl. Málem zděšením vyjekl, když jeho oči konečně plně rozeznaly jeho tělo. Světlé a doslova průhledné. Zvažoval, zda není v nějaké příšerné noční můře. Kéž by se probudil a kde vlastně? Bylo to strašné, jako by mu v hlavě někdo udělal bordel a on si to musel skládat znovu do kupy. Nevzpomínal si skoro na nic, ale pak najednou…Najednou začal někdo plakat. Pláč vycházel z vedlejšího pokoje a on jako by znovu ucítil nutkání. Jako by měl splnit nějaký úkol, souvisejíc právě s tím pláčem, který postupně slábl a bylo slyšet jen tiché a poněkud něžné: "Pššt, maminka je s tebou."
Hřejivý pocit. Polibky. Úsměv. Proniknutí.
Rozpadlé dílky se konečně začínaly spojovat a on si vzpomenul na Bellatrix. Něco ho táhlo do pokoje. Neuvažoval a vydal se spíše plujícím krokem do něj. Když dorazil, spatřil svůj cíl. Bellatrix ležela v posteli a skláněla se k malinkému miminku, které již spokojeně usnulo v náručí své…své matky? Jistě, koho jiného. Severus poznal, že je to právě narozené novorozeně. Žena s unaveným výrazem ve tváři, kterou stejně překrývaly neposedné pramínky jejich kudrnatých havraních vlasů, teď zpívala jakousi tichou ukolébavku.
Severus se zadíval na malé miminko a pak vzhlédl opět k Bellatrix, které nyní po pravém líci skanula slza. Nedívala se na dítě ani už nezpívala, dívala se na něj. Pousmála se a opět tiše, však srozumitelně promluvila k miminku: "Tatínek je tady, Clare." Poslední slovo - jméno řekla hlasitěji a svůj pohled zase upírala na Severuse, který si nyní vyslechl ta nejlepší slova ve svém životě. Tedy až na to, že on už žádný život neměl. Pro jistotu se rozhlédl, zda v pokoji není ještě nějaký muž, ale nikoho nespatřil. Nyní se mu na rtech také objevil mírný, ale šťastný úsměv, ačkoli v duchu se smál štěstím, jež ho ještě snad nikdy nepotkalo. Za malou chvíli byl přímo vedle Bellatrix a teď se pokoušel ji i svou dcerku Clare pohladit. Marně. Stejně ale jako by ten dotek cítil a Bellatrixin úsměv ho opět zahřál, přestože tlukot svého srdce už neslyšel. Vychutnával si ty skvělé chvilky…Ale pak se mu najednou chtělo zase hrozně spát a neochotně se mu Bellatrix s Clare vzdalovaly v zamlženém světle. Snažil se zamrkat, ale nepomáhalo to a jeho oči zaplňovala temnota. Snad je ještě někdy navštíví nebo…Nebo to byl jen pouhý sen?

« Předchozí | Epilog

7.kapitola - Sen, pýcha a pád

22. srpna 2011 v 11:46 | Denise Brooks |  Za lásku myslí srdce
~¤~

Po slovech lorda Voldemorta v Severusovi mírně trhlo, ale vzdát se rozhodně nechtěl. Blesku rychle chňapl po hůlce, ale to už slyšel panovačný hlas Pána Zla říkat směrem k zemi, nepochybně k hadovi: "Trošku si s ním pohraj, Nagini." V tu chvíli se hned had neskutečnou rychlostí přiblížil k Severusovi a nebezpečně zasyčel, načež pyšně otevřel svou obrovskou tlamu. Nemachruj. Pomyslel si zrazený muž a užuž se nadechoval na obranné kouzlo. Po vyřknutí Severusovy obrany z jeho hůlky vyšlehl krátký záblesk fialového světla a Nagini náhle zkameněla. Následně se však dala do původního stavu a Severus si v duchu nadával, jak naivně si myslel, když je to had samotného lorda Voldemorta a jen tak nějaké kouzlo ho neomráčí. Než stihl vyřknout další obranné kouzlo, rozzuřená hadice jej stihla nemilosrdně kousnout do levé nohy. Napadený muž bolestně zasténal, když se jed dostal do jeho těla a chabě se svezl k zemi. Nagini od něj odplula zpátky ke svému Pánovi a pyšně mrštila ocasem o jednu svíci, čímž ji ihned převrátila na malý stolek, na němž byla umístěna. (Nebyla zapálená, takže požár nevznikl.) Severus si mnul poraněnou nohu, při čemž se matně díval na Voldemorta, jejž výraz působil poněkud spokojeně, však stále rozzuřeně. Mezitím stihl Pán Zla hadici pohladit na důkaz chladného vděku a pak už se jen křivě na svou oběť usmíval. Severus se zkusil postavit, ale Voldemort na něj hned, však jen na malou chvíli seslal skličovací kouzlo, takže se nemohl hýbat.
"Tak to si říkáš Smrtijed?" popichoval si Voldemort a jako by nadzvedl obočí, které vlastně ani neměl (pozn. Ujeté, co? :D)
Muž s černými vlasy už se znovu natahoval pro hůlku. Potřeboval si alespoň ošetřit ránu, a pokud mu vyjde čas, tak i zabít Voldemorta. Pán Zla mu však hůlku vytrhl z ruky a posměšně se na něj podíval. "Na to tedy zapomeň! Podvádět se nemá, nemyslíš, Severusi?"
Následně na něj seslal kletbu Cruciatus a očividně si pochutnával na Severusově bolesti. Když konečně přestal po době, která Severusovi připadala jako celá věčnost, zrychleně dýchal a díval se nyní na Bellatrix. Srdce mu bolestí poskočilo, když si znovu uvědomil, že jej zranila.
"Tak ty se ještě opovažuješ na ní dívat?" vykřikl Voldemort rozzuřeně a naoko nevěřícně. "Jsi ten největší mizera, jakého jsem kdy viděl! Tvá služba, Severusi…končí."
Severus ho však neposlouchal, namísto toho se stále díval do prázdných očí Bellatrix Lestrangeové, které však pouze čekaly na výbuch chladného a bezcitného pohledu. Lord Voldemort už to nevydržel, pevně sevřel hůlku a v záplavě hysterie, rozzuřeně vykřikl: "Avada Kedavra!"
V ten moment se Severus svalil na studenou podlahu a jako by upadal do hlubokého spánku. Poslední však co viděl, byly tmavé oči Bellatrix, v nichž jako by na poslední okamžik spatřil záblesk jemného pohledu, jež na něj vrhala včera v noci. Jako by se hluboko v mysli usmála. Byl na sebe hrdý, že alespoň jednou získal tuhle ženu. Skvělou a zároveň nesnesitelnou. Poslední, co viděl, byly zároveň i její kudrnaté tmavě hnědé vlasy, hábit s provokujícím výstřihem a plné rty, kterých se včera něžně dotýkal. Doufal a dokonce tušil, že jeho další sen bude právě s ní. S ženou, která jej surově využila a zradila, ale ještě předtím si zaplnila místo v jeho srdci. To místo tam bude navždy a u něj stále vyplněné…Vyplněné Bellatrix Lestrangeovou. Ženou, do které se zamiloval.

« Předchozí | 7.kapitola | Další »

6.kapitola - Všechno dobré je pro něco zlé

22. srpna 2011 v 11:03 | Denise Brooks |  Za lásku myslí srdce
~¤~

To ráno bylo zvláštní. Nepromluvili mezi sebou ani slovo a Bellatrix se podivně rychle vytratila neznámo kam. Severus však věděl, že někde v domě stále přebývá. I on měl myšlenky jaksi podivné a uvažoval, zda neudělal nějakou chybu. Ale přeci chtěla také! Nebránila se! Říkal si v duchu poněkud povzbudivě. Přemýšlel by dál, ale z uvažování jej vytrhlo hrubé zaklepání nebo spíše zabouchání na venkovní dveře. Netušil, že by Bellatrix měla nějaké návštěvy. Vstal tedy z křesla svého malého pokoje a vydal se ladným krokem ke dveřím. Jen co sešel po schodech dolů, na posledním schůdku se rázně zastavil a překvapením pootevřel ústa. Do prdele! Pomyslel si a chybělo jen velmi málo, aby nadávku vyslovil nahlas. Dveře již byly zavřené, přesto bylo stále slyšet bubnování dešťových kapiček na venkovní pozemky. Do předsíně právě vcházel samotný lord Voldemort, po pravé straně se za ním zcela nenápadně plazila Nagini a za černokněžníkem postávala Bellatrix s výrazem mírného, však nepatrného strachu.
"Co tady…" začal Severus, ale stále nechápavě zíral na lorda Voldemorta, při čemž sklouzl pohledem po hadovi, který se jako na povel zastavil stejně rychle jako jeho Pán.
Černokněžník vypadal rozzuřeně, přestože mu ve tváři hrál nepříjemný úšklebek. Bellatrix očima těkala z jednoho na druhého, ale dávala si pozor na přímý oční kontakt.
"Přišel jsem na šálek čaje," odpověděl Voldemort ironicky a rty se mu zvlnily do křivého zcela neupřímného úsměvu, jež byl spíše doplněk zlomyslného úšklebku.
"Ale co tady děláš ty, Severusi?" opáčil Voldemort a na důkaz naštvanosti přimhouřil oči.
Severus rozpačitě pohlédl na Bellatrix, která se nyní dokonale vyhnula jeho pohledu a zase se dívala na Nagini. Muž s černými vlasy se opět podíval do očí svého Pána.
"Jsem tady na návštěvě," řekl stroze a sešel poslední schod do předsíně.
"Na návštěvě," opakoval Voldemort a jeho výraz byl opět pouze rozzuřený bez jakéhokoliv náznaku úšklebku, či křivého úsměvu.
Dal se do pomalého kroku směrem k Severusovi, při čemž i Nagini se začala plazit s doprovodem nepříjemného, ale tichého syčení. Když Voldemort došel k druhému muži, posměšně si odfrkl.
"Nevěděl jsem, že muž jako ty, má čas na nějaké milostné neřesti. Ještě k tomu s mou milenkou," zašeptal. Severus doslova šokován si znovu přemítal celou větu Pána Zla a znovu si to dával do kupy. Svým pohledem utkvěl na Bellatrix, která se mu konečně po dlouhé době podívala do očí. V těch jejich nebyl ani náznak žádného citu, či omluvy. Jen v nich měla prázdnotu, která zela snad pokaždé, když ji potkal - tedy kromě včerejška. To si totiž myslel, že to nebyl pouhý úlet.
"Bellatrix mi všechno pověděla a ty ses dopustil velkého hříchu, Severusi. Nezbývá mi nic jiného, než tě potrestat."

« Předchozí | 6.kapitola | Další »

5.kapitola - Touha

21. srpna 2011 v 10:42 | Denise Brooks |  Za lásku myslí srdce
~¤~

Večer už moc nemluvili, až jí Severus zapomněl dát tu knihu. Vzpomenul si na ni až pozdě večer. Věděl, že Bellatrix má stále rozsvíceno, proto jemně zaklepal na dveře jejího pokoje a raději počkal venku.
"Moment!" zavolala zevnitř a za chvíli se už před ním otevřely dveře, v nichž stála Bellatrix v černobílém proužkovaném županu.
"Co na mě tak koukáš? Co potřebuješ?"Ušklíbla se Severusovu pohledu, při čemž měla ruce stále založené na prsou a tiskla si tak župan více k tělu.
"Zapomněl jsem ti to dát." Natáhl k ní úzkou knihu.
"Ty si tedy umíš vybírat…nehledě na text. Ale u tebe jsem žádnou hrubou knihu nečekal," dodal s úšklebkem.
"Hrubá jsou tam slova, to stačí."
Severusovi na její poznámku nebezpečně zacukaly koutky k úsměvu. Převzala od něj knihu, při čemž se dotkla jeho ruky. V obou nečekaně trhlo a podívali si navzájem do očí. Rozpačitě se usmála, ale stále měla svou ruku na jeho. Nahnul se k ní a dlouze ji políbil. Oba přivřeli oči a Bellatrix ve vlně polibků otevřela dveře, načež společně se Severusem pomalu couvali k posteli. Severus ji jemně posadil na velkou měkkou postel, při čemž ji stále zaplavoval sladkými polibky a pomalu rozvazoval černobílý proužkovaný župan. Dosud si neuvědomil její krásu. Možná to bylo díky jejímu chování, jež bylo věčně přísné a ztřeštěné, ale postavu měla doslova sexy. Později se mu naskytl pohled na její černou noční košilku a i on teď ležel jen ve spodním prádle. Měl svalnaté tělo, které však dosud skrýval pod vrstvou černého hábitu. Jedním pohybem rukou jej zastavila a mírně, však laškovně se usmála. Tázavě na ni pohlédl, však z očí mu stále čišela touha. Nahnula se k hořící svíci a na jeden dech ji zhasnula, načež se opět vrátila k Severusovi.

Pootevřel oči a chvíli zvažoval, zda to, co se v noci stalo mezi ním a Bellatrix, nebyl pouhý sen. Hned tuto myšlenku zahnal, protože se u jeho hrudi cosi zavrtělo. Nepochybně to byla Belllatrix, která se právě probouzela. Plně otevřel oči a zadíval se na ženu s rozcuchanými havraními vlasy a spokojeným výrazem, který však jako by skrýval zastřený strach. Upřela na něj své tmavě hnědé oči a usmála se. Severus ji pohladil po její hebké tváři a kolem prstu si omotal pramínek jejich kudrnatých vlasů, při čemž se mírně usmíval. Když jej také pohladila po tváři, jako by pocítil ten skvělý hřejivý pocit znovu. Bodlo ho u srdce, když se mu myšlenky zatoulaly kamsi k Lilly Potterové. Ta je mrtvá a vedle sebe má ženu jinou.

« Předchozí | 5.kapitola | Další »

Přání

11. srpna 2011 v 20:49 | Denise Brooks |  Drabble
Napsala jsem svoje první drabble...Snad se Vám bude alespoň trochu líbit a zanecháte komentář ;)..
Později možná vložím i "blend" vytvořený mnou, ale ještě uvidím, jak budu stíhat...Slov je kolem jedné stovky, ale počítat zvlášť se mi to nechtělo..Zkoušela jsem to, ale málem jsem z toho scvokla :D..
Mimochodem postavy jsou možná pro většinu z vás jasné..Takže Bellatrix L. a lord Voldemort , kdyby náhodou někdo nevěděl ;)

4.kapitola - Slzy jsou pro každého

11. srpna 2011 v 18:52 | Denise Brooks |  Za lásku myslí srdce
~¤~

V ulici Malfoy Manor bylo liduprázdno. Muž s černými vlasy a hákovitým nosem mohl odhadovat něco kolem osmi hodin večer a poslední paprsky slunce ozařovaly zahradu Bellatrix Lestrageové. Také v domě nebyly ani doma, kromě samotného Severuse. Postupně se podíval do všech pokojů, až v jejím pokoji postřehl otevřené okno. Z čisté zvědavosti k němu přešel a na malý okamžik ironicky zapřemýšlel, že z něj Bellatrix nejspíše skočila. Nemusel ani odhrnovat záclonu, protože se mu i přes ní uskutečnil výhled na malou, ale krásně vyzdobenou zahrádku. Rostlo v ní několik stromků i okrasných keřů a nepochyběl ani záhon s růžemi různých barev, které postupně osychaly zanedbanou péčí. Pohled mu spočinul na malé dřevěné houpačce, mírně se houpajíc s ženou s havarními vlasy. Ta žena vypadala smutně a beznadějně. Ani neuvažoval a zamířil zpět k venkovním dveřím. V přední části zahrady žádné stromky ani keře nerostly…Jen holá půda se zažloutlou trávou. Chvíli se rozhlížel po nějakých vrátkách, vedoucím do kouzelné zahrady. Žádný speciální vchod ani známka nějakého chodníčku vedoucí do ní, namísto toho jeho pozornost upoutaly dva velké stromy, stojící velice těsně, až nepřirozeně u sebe. Kolem stromů také rostly tuje. Ladným krokem tedy zamířil ke stromům. Jakmile odhrnul větvičku, naskytl se mu konečně další pohled do kouzelné zahrádky. Byla začarovaná, když se totiž dotkl oné větvičky, keře se před ním znenadání otevřely. Vykročil po vyšlapaném chodníčku přímo k Bellatrix, při čemž se stále rozhlížel kolem, jako by čekal, že na něj cosi skočí. Nic se ale nestalo a lehký, však chladnější večerní vánek oběma osobám čechral jejich tmavé vlasy. Vlastně ani netušil, proč sem jde, ale cosi ho sem pořád nějak táhlo. Na chvíli zaváhal, zda by neměl do rukou vzít svou hůlku, kdyby Bellatrix dostala jakýsi šílený záchvat hysterie. Ale když k ní došel, ani nevzhlédla. Jen tupě zírala kamsi do země. Levou ruku, kterou dosud měla položenou skoro přes celou houpačku, položila na klín. Severus pochopil a posadil se vedle ní.
"Vyhrožuje mi," promluvila Bellatrix nečekaně tichým a mírně zoufalým hlasem."Vždycky jsem se pro něj snažila a…Když se konečně dostal k plné moci, sliboval mi, že vše bude skvělé." Skousla si dolní ret a očividně zadržela slzy.
Takhle jí Severus snad ještě nikdy neviděl a teď netušil, co má dělat, aby se po něm nevrhla se zaťatými pěstmi a později i hůlkou. Celou dobu jí jen upřeně pozoroval a bedlivě poslouchal každé slovo, které vyřkla. Vylíčila mu snad všechno. To kouzlo bylo pro Voldemorta nesmírně důležité a musí ho mít do týdne hotové, jinak jí prý potrestá. Ještě chvíli tam tak seděli a pak se odebrali zpátky domů. Severus jako by pociťoval k Voldemortovi vztek ještě větší než kdy jindy, přestože byl stáje Smrtijedem.

« Předchozí | 4.kapitola | Další »

3.kapitola - Zakázaná kniha

10. srpna 2011 v 22:04 | Denise Brooks |  Za lásku myslí srdce
~¤~

"Kde mám svojí hůlku?!" zavřeštěla se Bellatrix na celý dům a rychlým krokem zamířila k pokoji Severuse.
Běsnící výraz v její tváři a klapot podpatku nebezpečně se blížící k němu v něm vyvolalo další spokojený výraz. Když dorazila do místnosti, ve které právě přebýval a četl si Denního věštce, jen se na ní klidně podíval.
"Další z mých podmínek, že jsem tady."
"Ale já tu hůlku potřebuju!" rozkřikla se Bellatrix a podle jejího výrazu by se k němu nejraději rozběhla a začala jej bít. "Ale já zase nepotřebuji zemřít jen kvůli tobě," ironicky se ušklíbl.
"Nic Ti neudělám. Naval jí!" Z jejich tmavých očí čišel vztek a rozčílenost. Severus zaznamenal, že postoupila výhružně o krok dopředu, takže spěšně ze svého hábitu vytáhl svou hůlku a namířil jí na ní. Zarazila se a mírně otevřela ústa na protest.
"To není fér!"
"Copak ty jsi férová?" optal se posměšným tónem. Na to neměla slov.
"Kdy mi jí vrátíš?"
"Zítra," řekl stroze a pohlédl znovu do Věštce. Bellatrix jen něco nesouhlasně zavrčela a odkráčela z pokoje.
O den později
"Neříkej, že ty budeš číst!" Severus se na Bellatrix nevěřícně podíval a na rtech nyní měl ironický úšklebek, když svůj pohled upíral na malý svitek pergamenu s naškrábaným písmem.
Když znovu vzhlédl, Bellatrix jej zpražila jedovatým pohledem.
"Neprosila jsem se tě, aby ses na něco ptal!" zasyčela.
"Mám na to právo," opáčil a pobaveně se na ní podíval.
"Zkouším vytvořit jedno složité kouzlo," pronesla a významně pokývala hlavou, načež vytáhla z kuchyňské skříňky dva hrníčky.
"Chceš říci kletbu?" nadzvedl provokativně obočí, ale to už se zase díval na pergamen.
"Kruci!"
Při této nadávce v něm nepatrně škublo, protože už dnes po obědě jí vrátil hůlku. Bellatrix spadl jeden z hrníčků.
"Jak je to spravovací kouzlo?" zeptala se a podívala se na Severuse, který opět vypadal, jako by se skvěle bavil. "Předpokládám, že ty znáš jen opak toho kouzla," prohodil a jedním švihem hůlkou se vše dalo zase do pořádku.
Na stůl položila dva hrnky, z kterých se kouřilo a podle vůně lze bylo poznat, že je to káva. Ano, i Bellatrix se posadila. Pan Snape si určoval skvělá pravidla jeho přítomnosti. Ale nezdálo se, že by jí to nějak vadilo. Dnes tam byl druhým dnem a podruhé se posadil ke stolu s ní. Hrníček si přisunula ke rtům a napila se kávy. Od chvíle, kdy kávu okusila, pila jí skoro pořád. Moc nemluvili, ale dnes byla jiná…Sice opět plná šílené nálady, ale smutná. Nechtěl jí teď nijak provokovat, protože tento okamžik klidu chtěl nechat tak, jak je.
K večeru se Severus vydal do Obrtlé ulice. V kapse měl stále svitek pergamenu, jelikož název oné zakázané knihy byl velice složitý. Ne, že by Severus neměl příliš dobrou paměť, právě naopak, ale u této knihy mohl člověk splést jedno písmenko a hned by mu dali knihu jinou. Když konečně dorazil do tmavého obchodu, svým pohledem ukotvil na malé postavě, vrásčité stařeně, která postávala u pultu a nervózně poklepávala prsty na poměrně velké a hrubé knize. Muž s černými vlasy přešel k pultu a přeměřil si stařenu pohledem.
"Dobrý den…potřeboval bych tuto knihu," řekl a vytáhl z hábitu svitek pergamenu, načež jej podal obchodnici, která jen neznatelně přikývla a s přivřenýma očima přejela pergamen.
"Hmm…tu knihu si kdysi u mě půjčil Vy-víte-kdo," řekla žena zastřeným hlasem plný strachu a hrůzy.
Severus nechtěl před ní říkat, že žena, která jí právě chce, je největší přívrženkyně lorda Voldemorta, jen mírně přikývl. Stařena si jej podezíravě prohlédla, pak se ale vytratila kamsi do zadní části obchodu. Po několika minutách se vrátila s ne příliš mohutnou knihou a položila jí na pult, poté se upřeně podívala do Severusových očí.
"Zaházejte s ní opatrně," zašeptala chraptivě a podala knihu muži.
"Děkuji," řekl a prohlédl si knihu, načež zamířil ven z obchodu.
Mířil přímo na místo, kde se hodlal přemístit zpět do domu Bellatrix Lestrangeové. Musel se ušklíbnout, když si ještě jednou prohlídl knihu, která neměla více jak dvě stě stran A5 papíru. Bellatrix si umí vybírat. Pomyslel si, schoval knihu do hábitu a přemístil se.

« Předchozí | 3.kapitola | Další »


2.kapitola - Prosba?

10. srpna 2011 v 10:45 | Denise Brooks |  Za lásku myslí srdce
~¤~

"Nechtěl by ses ještě zdržet? Jen na pár dnů?" optala se Bellatrix a možná až prosebně na Severuse pohlédla, když mířil k venkovním dveřím.
Náhle se zarazil a nadzvedl obočí s domněnkou, že v jejím požádání je něco, co potřebovala.
"Proč?" zeptal se prostě a otočil se k ženě.
Už bylo něco před polednem, jak předpokládal a malou, doslova holou zahradu osvítilo letní slunce bez jediného obláčku.
"No…potřebovala bych obstarat pár věcí, ale nemůžu se přeci ukázat na veřejnosti." pronesla s mírnou nadějí v hlase a přistoupila k Severusovi a zvedla k němu hlavu. "Prosím?" dodala a nadzvedla obočí. V jejím hlase zaznívala přesvědčivost a Severus nechtěl přemýšlet nad tím, co by provedla, kdyby odmítl.
"Dobrá." řekl stroze a rty se mu zvlnily do obvyklého ironického úšklebku, při čemž začal hrabat v kapsách kabátu. "Myslím, že tady někde mám mnoholičný lektvar…budeš si ale muset zvyknout na to, že budeš jistou chvíli muž."
"Co?" Bellatrix vyděšeně vyjekla a pravá ruka jí nebezpečně zacukala k potřebě chňapnout po hůlce a vyřknout nějaké nehezké kouzlo-v jejím případě kletbu. "Myslíš, že můžu takhle riskovat?" vyštěkla a neurčitě se rozmáchla rukama na důkaz hysterie.
Severus vzhlédl, ale škodolibý úšklebek se z jeho tváře nevytratil, právě naopak se ještě více rozšířil. Přestal šmátrat po kapsách a ruce si klidně založil.
"Chceš tedy říci…že mě potřebuješ?" protáhl a poslední slovo si obzvlášť očividně vychutnával.
Bellatrix se nebezpečně zablýsklo v tmavých očích a ruce zaťala v pěst, při čemž jen rozpačitě přešlápla. Musela se několikrát kousnout do rtu, aby se uklidnila a nezačala po všem sršet kouzly, i když by jí to v tu chvíli asi nejvíce pomohlo. Důležitě nadzvedla hlavu, ale poté mírně skoro neznatelně přikývla. Spokojeně se usmál a ona jen znovu stiskla své ruce.
"Dobře." Přikývl a opět se mírně zašklebil, načež vyrazil do horní části domu.
Ona jen zůstala stát, nespíše rozdýchávala nynější situaci, snížení její úrovně. Slova DĚKUJI a PROSÍM patřily k jejím nejhorším slovům na světě, když je musela použit ona. Často se to zrovna nestávalo. Teď ale musela. Kdyby jí někdo uviděl, asi by jí hned odvedli do Azkabanu a to by vedlo k další šílené cestě k útěku z něj. Severus se náhle zarazil a opět se na ní otočil. "Mimochodem, Bellatrix?"
Žena s havraními vlasy nyní upírala zrak na kapsu svého hábitu, kde obvykle dávala hůlku. Teď opět vzhlédla s hlavou vztyčenou, důležitě nadzvednutým obočím a tázavým pohledem, upírajíc na Severuse. Muž teď přímo čišel samolibostí a spokojeným výrazem s oblíbenou dávkou ironie. "Co bude na oběd?"

« Předchozí | 2.kapitola | Další »

1.kapitola - Ráno

9. srpna 2011 v 12:43 | Denise Brooks |  Za lásku myslí srdce
~¤~

Ráno se vzbudil jako obvykle - kolem 8 hodin, protože do malé místnůstky doléhalo přes mrňavé okénko několik slunečních paprsků. Vstal a marně se rozhlédl po nějakých hodinách. Zamířil tedy k pokoji Bellatrix, která se právě probouzela. Dveře nechal pro jistotu otevřené. Pomalu dokráčel až k její posteli a povýšeně se na ní podíval. V očích mu hrály jiskřičky pobavení a ústa měl pootevřená k nějaké ironické poznámce hned, jakmile to bude možné. Bellatrix měla víčka otevřena jen tak napůl, takže muže očividně nerozeznala a automaticky chňapla po hůlce. Nebezpečně na něj namířila, pak se ale zarazila a rozevřela svá velká kukadla.
"Ah...to jsi ty, Severusi," zamumlala otráveně a mrštila hůlkou na noční stolek, načež si prsty promnula spánky. Tiše zasténala. "No…včera jsem asi…," začala pomalu a tvářila se zmateně.
"Omdlela zrovna v mé přítomnosti a já tě musel donést až tady," promluvil Severus za ní se svraštělým obočím a mírně rozzuřeným výrazem.
Bellatrix se nevinně zazubila a posadila se, při čemž si pravou rukou stále mnula jeden spánek. Severus zajel rukou do kapsy svého hábitu a vytáhl jakousi malou skleněnou lahvičku s fialovou tekutinou. Zkoumavě si jí prohlédl, otevřel a s mírně nakrčeným nosem k ní přičichl. Poté jej podal Bellatrix.
"Vypij to," poručil.
Ona neochotně lahvičku sevřela v ruce a podezíravě jej zpražila pohledem.
"To je daň za včerejšek? Chceš mě otrávit?!" vyštěkla a nadzvedla obočí, pak se ale opět levou rukou chytila za hlavu a tiše zasyčela tepavou bolestí.
"No vidíš, to jsem mohl. To už by ale nebylo překvapení, tak příště!" Otočil se a opovrženě zamířil ke dveřím.
"Fajn!" řekla Bellatrix křiklavým hlasem a protočila oči, načež s velkým odporem do sebe vlila lektvar. "Fuj! To je hnus!" oklepala se a spěšně se zvedla z postele. Na chvíli nejistě zavrávorala, pak se dala raději do pomalejšího kroku.
"Severusi?" oslovila jej a on se otočil, tázavě na ní pohlédl. "Díky." Očividě tohle slovo nerada používala, protože se přitom zatvářila, jako by skousla citron. "Že jsi mi možná poprvé zachránil život…"
"A také naposled," doplnil jí Severus a důrazně vyslovil poslední slovo.
"Mimochodem…Jak ses sem dostal?" vyštěkla najednou a mrazivě na něj upřela tmavé oči.
"No jistěže pomocí hůlky," řekl klidně, jako by to byla samozřejmost. To už ale mířila do dolní části domu. Předpokládal, že se šla ujistit, zda je všechno v pořádku. Když se potom vracela a neřekla ani slovo, spokojeně se usmíval, jelikož dveře byly dokonale spravené a dům neutrpěl sebemenší poškození z předchozího večera.

« Prolog |1.kapitola | Další »

Prolog

8. srpna 2011 v 17:28 | Denise Brooks |  Za lásku myslí srdce

Hlavní postavy: Severus Snape, Bellatrix Lestrangeová
Žánr: Romantika a pokusím se i o humor
Doba: Neurčitá..
Prostředí: Malfoy Manor
Přístupnost=12+(Myslím, že to není tak podstatné :D, stejně to většina lidí přehlíží :D...Ale budu Vás kdyžtak informovat!)

~¤~
Tiše otevřel dveře jakési tmavé hospody, osvětlené několika svícemi. U stolů sedělo několik lidí vysmátých i zachmuřených. Vešel dovnitř, zavřel za sebou dveře a příliš se nerozhlížel. Zamířil ladným krokem k poloprázdnému baru a objednal si sklenku whisky. Dnes měl příliš těžký den, potřeboval vyhnat myšlenky z hlavy pomocí alkoholu. Naštěstí mu lidé nevěnovali mnoho pozornosti, tedy až na jednu osobu zahalenou v kápi černého pláště, sedící u baru o dvě stoličky vedle. Z pod kápě jí vykukoval jen jeden pramínek kudrnatých havraních vlasů a Severus si jí dosud nevšiml.
"Severusi?" zašeptala k němu a pootočila hlavu.
Muž se na osobu podíval zrovna, když dopil první skleničku whisky. V tu chvíli si pomyslel, že se mu to asi jen zdá, ale po pár vteřinách uslyšel své jméno znovu a srozumitelněji, však stále tiše. Hlas mu byl podivně povědomý, ale nedokázal určit, který člověk se v plášti skrývá.
"Ano?" řekl k osobě skoro tiše, přestože tomu nebylo potřeba, protože v hospodě byl hluk takový, že neslyšel málem svého vlastního slova.
Konečně osoba otočila hlavu celou, a když seznala, že hostinský je mimo dosah, kápi mírně odhrnula a Severus konečně mohl nahlédnout do její tváře, která byla plná modřin, a zpod vlasů jí stékal pramínek rudé krve.
"Bellatrix?" vyhrkl skoro polohlasně Severus.
"Psst!" zasyčela nervózně žena a nechala kápi spadnout do obličeje, při čemž se stále dívala směrem k němu.
Bolavě sklouzla z barové stoličky a posadila se vedle něj, při čemž tiše a bolestivě zasténala.
"Potrestal mě," řekla a podívala se na něj tak, že jí zase viděl do obličeje. "Omylem jsem totiž zabila jeho dalšího služebníka," zašeptala a natáhla se pro hrnek s jakousi tekutinou a napila se.
Severus se jen pobaveně ušklíbl nad slovem "omylem" a napil se své whisky. Po chvíli znovu bolestně zasténala a tentokráte se svalila na stůl. Jen tak-tak stačil Severus chytit její bezvládné tělo, aby nedopadlo na tvrdou zem hostince.
"Budete si ji muset odvést! A to nejlépe hned!" zahulákal hostinský od sudu s vínem k Severusovi a vyslal k němu varovný pohled.
"Ale já s ní nemám nic společného!" zaprotestoval Severus, při čemž jí stále pevně svíral, aby neupadla.
"Jistě, ale já jí tady nechci a očividně jste se s ní bavil, takže si ji zlikvidujte!"
Severus do sebe nalil poslední sklenku svého alkoholu, položil na stůl pár peněz, neochotně vstal a vzal Bellatrix do náruče. Dával přitom pozor, aby jí kápě nespadla z hlavy a vydal se k jejímu domu. Štěstí bylo, že věděl, kde bydlí. Sdělovali si to při schůzce Smrtijedů, aby se navzájem našli, kdyby došlo do nejhoršího. Noc byla chladná, přestože v kalendáři stále zářil nadpis srpen a obloha byla inkoustově modrá, zalitá hvězdami a půlměsícem. Když konečně došel k malému obydlí Bellatrix Lestrangeové, posadil ji na zem před dveře, vytáhl ze svého kabátu hůlku a vyřkl: "Alohomora!" Dveře se v tu ránu hlasitě rozletěly a muži byl k dispozici výhled do potemnělé předsíně. Znovu ji vzal do náručí, a když konečně našel ložnici, uložil ji do postele a zamířil ven z pokoje. Předtím se však stihl na ní podívat a neodpustil si široký úšklebek ve své tváři, když ji viděl tak bezmocnou, až roztomilou. Tiše se vkradl do protějšího pokoje s malou postelí a pohodlně se v ní uvelebil. Dům byl docela hezký a útulně malý, ale poměrně poloprázdný. Nezapomněl však ještě spravit venkovní dveře, nechtěl totiž zítra utrpět bolest kletby Cruciatus.

Prolog | 1.kapitola »