1. kapitola - u Jezera

22. července 2012 v 17:46 | Denise Brooks |  Učitelčina dcera
Zdravím!

Tak jsem se rozhodla vložit další kapitolu, ačkoliv u prologu těch komentářů není zrovna hojně, ehm... No, budu doufat, že se to zlepší alespoň teď, tak příjemné počtení a aspoň 5 komentářů, jinak - nic nebude! ;D


~¤~


Nastal den odjezdu. Slunce se schovávalo za mraky a korunami stromů kýval silný vichr, teplota vzduchu ale snad ani o stupeň neklesla, naopak bylo tíživé dusno.

Gabriella se s povzdechnutím rozhlédla po okolí. Přestože bydleli v malém domečku a kolem bylo víc luk a lesíků než sousedů, měla to tu ráda. Bydleli ve Výdrníku svatého Drába, kousek od nich sídlili Láskorádovi, ale povídalo se o nich, že jsou tak trochu zvláštní. Už některé články v Jinotaji, jež vydával Xenofilius, byly podivuhodné. A prý měl ještě dceru Lenku, ale tu Gabriella neznala, vždyť to bylo ještě docela malé děvčátko.

Gabriella na hlinité cestičce netrpělivě přešlápla, čekala už více jak pět minut a její matka stále nevycházela. Vítr jí čechral lehounké vlny hnědých vlasů a jednotlivé pramínky jí vlály do tváře. Jedním pohybem pravé ruky odhrnula vlasy z obličeje a pohlédla na hodinky, očividně už začínaly být znát stářím. Čtrnáct hodin a pět minut. Sama pro sebe se musela ušklíbnout. Paní Wrightová co se týče cestování, vždycky hrozně panikařila s domněním, že něco zapomene, a proto docházelo ke zpoždění.

Nakonec se však její dcera dočkala a obě se úspěšně přemístily před hlavní bránu pozemků Bradavic.
"Oh, tady jsem byla naposledy…"
"Před dvaceti lety," přerušila ji Gabriella, tenhle příběh slyšela už snad xkrát a nechtěla ho poslouchat znovu. Evelyn totiž studovala v Krásnohůlkách a v Bradavicích byla jen jednou, když odtud vyzvedávali staršího bratra. Matka ji přejela káravým pohledem, ale nijak to nekomentovala, raději třikrát zaťukala na kovovou bránu hůlkou. Jako na povel se vrata otevřela a pustila obě ženy dovnitř.

Žádné kočáry pro ně nepřijely, musely jít pěšky lesem až k hradu. Ani jedné to však nevadilo, přestože bylo nepříjemné dusno a obloha se varovně schylovala v bouřce. Jakmile už byli téměř na místě, začalo kropit.
To mi to teda pěkně začíná, pomyslela si havraspárská dívka s nepatrným úšklebkem na rtech a raději sklopila pohled k zemi. Kufr začínal být nepříjemně těžký po tak dlouhé cestě a vlasy jí otravně vlály do tváře.
Konečně se ocitli na hradním nádvoří, kde u dvoukřídlých dveří na ně čekal školník Filch s paní Norrisovou.
"Dobrý den!" zvolala radostně paní Wrightová, jakmile ho spatřila a mile se na něj usmála, on si však zachoval kyselý výraz a ledovým hlasem příchozí pozdravil. K profesorům se choval vždy vcelku uctivě, ale na studenty mnohdy vrhal povýšené pohledy a rád si na nich smlsnul.
V profesorských komnatách se Gabriella procházela asi poprvé za celé studium. Nato, že nebyly kdovíjak velké, působily příjemným dojmem a vítaly příchozí s otevřenou náručí. Evelyn s nimi byla nadmíru spokojená, jen její dcera se tvářila lehce zaraženě. Ne proto, že by se jí tady nelíbilo, ale spíše kvůli společnému pobytu se svou matkou. Ještě že alespoň měla svůj vlastní malý koutek!
"Tak se vybal a zhruba za dvě hodiny zajdeme za ředitelem se ohlásit," oznámila jí Evelyn, když na poličku ukládala své oblíbené knihy.

Za okny se zatím spustil prudký déšť a silný vichr nabíral na intenzitě, blesky šlehaly oblohou skoro pořád a hromy byly dvakrát silnější než v nížinách, navíc v bradavickém hradu to působilo dosti strašidelně, ale Gabriella se nikdy moc bouřek nebála. Právě naopak. Přišly jí vzrušující a vyzývavé, v těch chvílích jí napadaly nejrůznější myšlenky.
"Ách, dámy Wrightowy, zdravím vás! Dobře, že jste už přijely, venku je počasí pod psa, pojďte dál, prosím," přivítal je s vlídným úsměvem Brumbál a pozval je dovnitř na šálek čaje. Evelyn samozřejmě musela podotknout dceřinu ochotu komukoliv pomoct.
"A na závěr", ukončil to Brumbál, když dopili čaj, "bych vás chtěl s potěšením pozvat na seznamovací večírek profesorů, který se bude konat pozítří večer od dvaceti hodin."
Evelyn s radostí pozvání přijala a obě se vrátily zpátky do komnat. Bouřka z Bradavic pomalu odešla a hřmělo už teď jen v dálce a velmi slabě, dokonce i načernalé mraky byly ty tam a slunce si hledalo místečko na prokouknutí. Gabriella se rozhodla vyjít ven na školní pozemky provětrat si hlavu čerstvým vzduchem. Teplota klesla zhruba o pět stupňů, takže si kolem pasu uvázala lehkou mikinu a vydala se dolů k jezeru s oblíbeným románem Pýcha a předsudek.
Posadila se na blízký pařez, a protože byl vlhký, přehodila přes něj mikinu. Hladina se mírně čeřila, obzvlášť když dívka vzala kulatý kamínek a hodila jej do vody. Skrze bělavé mraky sluneční paprsky hladily nedaleký rákos a na obloze volně létali ptáci za doprovodu radostných možná i smutných písní. Takové ticho už tady dlouho nezažila, vždy se našel někdo, kdo jej přerušil. Ale i dnes tomu nebylo jinak.

"Slečna Wrightová?" oslovil ji tázavě tichý, ale zřetelný hlas, v němž šlo zaslechnout překvapení i špetka ironie. Gabriella nepatřila zrovna k těm, kteří vynikali v hodinách lektvarů. Polekaně sebou trhla a otočila se, aby na příchozího lépe viděla, kniha s klapnutím dopadla na mokrou zem. Nepletla se. Kdo jiný by to mohl být, než Snape?
"Dobrý podvečer," pozdravila ho a ze slušnosti se postavila.
"Stýská se vám po škole?" nadzvedl obočí a mírně se ušklíbl, poté ji sjel pronikavým pohledem, oděn jako obvykle v černém, ale to co měl na sobě, nebyl profesorský hábit, tohle vypadalo na něco tenčího. Přerušila úvahy o oděvu a nepatrně se usmála. ,To zrovna, obzvlášť po lektvarech,' pomyslela si s nepatrným úšklebkem.
"Jsem tady s matkou, bude zde učit tento rok dějiny," řekla a v tu chvíli se kousla do spodního rtu, jako by litovala toho, co řekla. Podle výrazu ve Snapeově tváři očekávala nějakou kousavou poznámku, ale on jen pokýval hlavou a zamířil k hradu.
Co tady, k čertu, Snape dělal?
Za okamžik už však přestávala pátrat po odpovědích na své nevyřčené otázky ohledně profesora lektvarů a už se jí nechtělo ani číst. Zvedla se a ještě pár minut si v chůzi prohlížela klidné Jezero. Znovu a zase si uvědomila jeho čarovnou krásu a nejen jeho, nýbrž celé plochy školních pozemků, nehodlala si připustit, že za necelé dva týdny započne poslední rok.

« Předchozí | 1.kapitola | Další »
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co říkáš na povídku Učitelčina dcera?

Skvěle se čte, je úžasná! 83.6% (51)
Pěkná. 4.9% (3)
Mohla by být lepší. 4.9% (3)
Znám lepší. 4.9% (3)
Nezaujala mě. 1.6% (1)

Komentáře

1 Penelope Carolin Olivier Penelope Carolin Olivier | E-mail | Web | 22. července 2012 v 18:53 | Reagovat

Krásná kapitolka. :D Je to poutavé čtení. ;-) Moc se těším na pokračování. :-)

2 Alyss Black-Adler Alyss Black-Adler | Web | 22. července 2012 v 19:52 | Reagovat

Hmm...zajímavé :) Abych ti to řekla je to napínavé, chci vědět jestli Snapea dostane ona nebo matička :D Takže šup, další kapitolku :D A jako vždy krásně napsané, žádné otřepané výrazy ;-)

3 Simar Simar | Web | 22. července 2012 v 20:23 | Reagovat

Jak zkoumala ten jeho oděv, prej představovala si něco tenčího :-D :-D :-D To mě vážně dostalo. Povídka začíná velice pěkně...ale v příští by to chtělo pořádnou dávku Severuse! :-D Vážně je to moc pěkná kapitolovka! :-) Možná, že se něco bude dít na tom večírku...těch profesorů hůůůů :-D, ale to ještě nebudu předbíhat (může se můj dlouhý komentář, počítat jako za dva? :-D)

4 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 22. července 2012 v 21:03 | Reagovat

[1]: Díky! :-)
[2]: Matinka hraje trošku zápornější postavu, ale možná ji do toho kapánek zapletu :D, hele, to je nápad! :D Ale psst! :D
[3]: To vážně vyznělo divně, teprve teď si to uvědomuju :-D. Budu se snažit! :D Díky, Simi! :-) Ne, to teda ne, jsem zlá, já vím'! :D

5 WomanDoctor WomanDoctor | 22. července 2012 v 21:08 | Reagovat

Přiznám se, že tvůj Severus mi chyběl :D. Jak jsem říkala - můžu tě milovat za to, že's Gabriell dala do Havraspáru, pak Pýcha a Předsudek a nakonec takové krásné zakoneční se Sevem :D. Miluju tuhle kapitolu, fakt že jo ! :)
Ale víš co nesnáším ?! Tu reklamu na Perwoll pod článkem ! :D

6 cassiopea-black cassiopea-black | 23. července 2012 v 0:40 | Reagovat

na začátku jsem si zase neuvědomila, do jaký doby je děj zasazen a myslela jsem si, že se s Lenkou zná xD ještěže si to tam napsala xD jinak, taky mam vždycky pocit, že jsem něco zapomněla, když někam jedu xD nakonec to dopadne spíš tak, že tam něco nechám nebo ztratim xD no nic, zajímavý, už se těšim na ten večírek xD a opět krásnej popis krajiny :)

7 Marika Tepeš Marika Tepeš | Web | 23. července 2012 v 10:20 | Reagovat

To se četlo jedním dechem! Miluju tvoje příběhy! Fakt moc krásná kapitolovka. Ten závěr byl stejně nejlepší! Těším se na večírek profesorů. Ze zkušenosti vím, že i učitelé to dokážou pořádně rozbalit! Těším se na další kapitolku! Prý něco lehčího XD Kdy sem dáš další kapitolu? :-D

8 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 23. července 2012 v 11:30 | Reagovat

[5]: Díky! :-) Já tam měla vodafone :-D.
[6]: To já taky si zprvu myslela :-D, děkuju :-)
[7]: To mě neskutečně těší! :-) Jo, to umí :D. No, jelikož jste mě sakramentsky převezli a během dvou dnů tady vidím 6 komentářů, což je o jeden víc, než jsem dávala minimum, tak nejspíše zítra :-D

9 Casion Casion | Web | 4. října 2012 v 19:15 | Reagovat

Tak, konečne sa na scéne objavil aj Severus :D

10 Jouer Jouer | Web | 7. října 2012 v 10:01 | Reagovat

Boží kapitola! :-D Tož Sevik je Sevik, bylo ho na scéně třeba. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama