Přítel

3. července 2012 v 22:53 | Denise Brooks |  Jednorázovky
Ahoj všem! :)

Se*u vám na komentáře a přidávám další povídku ;). Tentokráte jde z části o realitu v mém osobním životě, takže jsem psala sice tak trochu o sobě, ale spíše jako o jakési vzdálené dívce, která se mi lehce podobá. Kapišto? ;D (Dneska jsme se se ségrou koukaly na Piráty z Karibiku, víte ;D)

Příjemné počtení a pište komentáře! ;D :)

~¤~


Zdá se mi, že se ode mě všichni vzdalují, opouštějí okolí, kde jsem já a začínám být sama.

Slunce pražilo na holé cesty, po nichž sem tam přejelo vozidlo, na stromech se ani lístek nepohnul, byl parný letní den, který vítal prázdniny, volna a dovolené. Všichni žáci opouští tu budovu, v níž strávili dlouhých deset měsíců, které utekly jako voda a mezi nimi jsem i já. Ne příliš výrazná dívka s úsměvem na rtech, ale v hloubi zraněnou duší, očima bloudící v davu lidí, ale hledajíc pouze jednoho. Ach ano, už opravdu vychází, ale ani koutkem oka po té dívce nezavadí, přitom se znají…
Pár minut uběhlo a už se ocitá v jiném místě vesnice, smířená, že už ho nejspíše neuvidí, ale neuvědomujíc si jednu zásadní věc. Pravděpodobně nikdy neuvidí. A pak přijde on, opět a zase. Vyzve ji ven z hloučku přátel a dožaduje se pozornosti. S potutelným úsměvem a pohledem, do něhož se nejspíše zamilovala, ale vězte, netušila to. A tak se dívá do těch hnědých očí, plná očekávání a v žaludku pociťuje lehké šimrání z mírné nervozity. Nevidí ho očima ostatních jako trochu zvláštního kluka, co na stylu, jakým se obléká! Vidí ho jako kluka, jež ji bral jako pravou kamarádku, jako kluka, který ji vždy byť nevědomky povzbudil.
"Já… přišel jsem se s tebou rozloučit," začal a pevně ji objal. Opřela se hlavou o jeho rameno a poslouchala ta slova, která patřila jen jí. Nechápala. "Budeš mi moc chybět."
Už málem nevnímala slova, která vycházela z jeho úst, soustředila se na stisk, tak pevný, jako by ji nikdy neměl pustit. Stále překvapenou ji nakonec pustil.
"Ať se ti daří," řekla nakonec a s krátkým ,ahoj' se vrátila ke kamarádům. Upřímně? Přemýšlela o tomhle "výlevu" celý den, a když večer na ni dolehla samota, po lících jí stekly pramínky tichých slz z opravdového zoufalství. Nutně potřebovala ten úsměv, který jí vždy zvedl náladu a dobil tak její energii, už dlouho, ale nechtěla nad tím přemýšlet, bála se, co by přišlo.

Teprve teď, když jsem ztratila přítele, jsem si uvědomila, jakou cenu pro mě měl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti mé povídky?

Ano, jsou opravdu skvělé! 69.4% (134)
Hrozně rád/a je čtu! :) 8.3% (16)
Ano. 7.8% (15)
Znám lepší.. 4.1% (8)
Moc ne :/.. 5.2% (10)
Ne! 5.2% (10)

Komentáře

1 Bellaminion Bellaminion | 4. července 2012 v 0:09 | Reagovat

Do prdele, to mi nedělej ! (Omlouvám se za vulgaritu)
Já vím, že dojáky umíš psát dokonale, ale až takhle ?! A ta poslední věta. . . Nemám slov. Snad jen ti říct další lichtoky, jestli chceš, těch umím vymyslet hodně :D. Jsem upřímný člověk, myslím to vážně, takže žádný odpovědi ve smyslu ,,Ale ne!" neberu, kapišto ?! (Muhehe, neměla's radši Piráty zmiňovat:D)
Btw, nemám si změnit krycí jméno ? :D :D. Většina lidí to neumí ani vyhláskovat xD.

2 Penelope Carolin Olivier Penelope Carolin Olivier | E-mail | Web | 4. července 2012 v 6:40 | Reagovat

O_O  :-( ;( To je tak smutné... ;( Taky bych se mohla odkopat a dokopat se k nějaké pidi psané povídce. (No už se na tom pracuje. :D)

3 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 4. července 2012 v 14:10 | Reagovat

[1]: Dobře, tak snad jen.. děkuju! :-D :-) Jo, to bys byla vážně hroozně moc hodná :'D.
[2]: No, měla! :-D

4 Alyss Black-Adler Alyss Black-Adler | Web | 4. července 2012 v 16:50 | Reagovat

Moc pěkné, povedené, napsané z citem a láskou :-  ;-) :-) Fakt krásné, na blog i mi psala o co jde, takže tě chápu (ale to taky víš! :-D )  a jinak to musím napsat, úžasný vzhled blogu! Nádhera! [:tired:]

5 Simar Simar | Web | 4. července 2012 v 18:20 | Reagovat

Líbí se mi všechny popsané pocity, které si vyjádřila. Úplně jsem se přemístila k nám před školu, kde i my jsme se všichni tak loučili se slzami v očích. Moc se mi to líbilo :-)

6 cassiopea-black cassiopea-black | 5. července 2012 v 19:51 | Reagovat

krásně napsaný, vyvolalo to ve mně dost pocitů a tak to má být :)

7 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 7. července 2012 v 16:10 | Reagovat

To co máme si vlastně uvědomujeme až když to ztratíme... :-( Smutná povídka, ale velmi reálná.

8 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 7. července 2012 v 16:19 | Reagovat

[4]:[5]:[6]:[7]:: Děkuju moc, holky! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama