Za všechno se platí

31. července 2012 v 17:08 | Denise Brooks |  FF - jednorázovky
Áhoj!

Tak slíbená úchylárna je na světě xD. Ano, jedná se o Bellu a Luciuse a původně neměla být ani zveřejněna, ale tři lidi mě představili. Já se tak trochu pokusila o násilí, chápejte, ale zase jsem zkončila tak, jak jsem skončila ;) xD.
Když se vám to nelíbí, ani nekomentujte, já sama s tím nejsem zrovna dvakrát spokojená, ale slíbila jsem to a už nikdy s tím párem nechci nic mít! :'D Možná kecám ;D. Tak snad si to někdo přečte a bude spokojen ;).

Žánr: Temné, psychologické, romantika
Přístupnost: 15+ (Asi tohle budete přehlížet, ale pak si nestěžujte, že budete zkažení jak já ;D)
Varování: Asi vám to zkazí náladu, jak včera mně.


~¤~


Bitevní vřava proudila všude kolem, ale ona měla jen jeden cíl. Molly Weasleyová. Ta špinavá krvezrádkyně! Při tom pomyšlení ze své hůlky vyslala další kletbu, ale pak se něco stalo. Nevědomky zabloudila pohledem k Pánovi zla a BUM. Molly byla obezřetnější, využila nestřežené chvíle a poslala na ni smrtící kouzlo. Ta mrcha! Belatrix nebyla tak hloupá, aby nevěděla, co se s ní stane. Zemře a Weasleyová zvítězí. Tolik ji nenáviděla! Ale pak se stalo ještě něco. Kouzlo minulo. Na druhé straně Velké síně se roztříštil džbán a všechna voda se z něj vylila. Bella překvapeně zamrkala a rozhlédla se kolem. Zemřela? Takhle vypadá smrt? Ale pak zahlédla jeho - jejího zachránce.
"Lucius?" vydechla překvapením s vykulenýma očima. Odpovědí jí byl jeho nepatrný úsměv a pokývání hlavou. A pak zahlédla opět ji, paní Weasleyovou. Ano, byla mrtvá. Nejspíše ji zasáhla kletba jiného ze stoupenců Pána Zla. Bella se potěšeně krákavě zasmála, tělem se jí rozlil blažený pocit z porážky. Tuhle bitvu určitě vyhrají!

O měsíc později
Belatrix Lestrangeová teď připomínala trosku s potemnělé místnosti Malfoy Manor při svitu dvou svící. Pán zla, její jediná naděje, byl nenávratně poražen a mrtev. Každou noc ji pronásledovaly obrazy jeho mladého i staršího obličeje, pohled, kterým se na ni díval téměř jako sobě rovné. A teď bylo všechno pryč. Ale ona se pomstí! Za něj i za sebe!
Na dveře náhle někdo tiše zaklepal. Bella překvapeně pohlédla na budík na dřevěné stoličce a neochotně se zvedla ze své pohodlné lenošky, na níž trávila většinu každého dne od té doby, kdy se zbylí Smrtijedi schovávali. Pár minut po dvanácté, ale čas v těchto dnech nehrál hlavní roli, nikdo skoro nerozlišoval den a noc.
"Co potřebuješ, Luciusi?" zeptala se unaveně, dovnitř ho ale nepustila. Hlas měla ochraptělý, jako by byla nemocná a oči propadlé jako by snad vůbec nespala. "Stalo se něco Cissy?!" dodala se znatelnou dávkou upřímného strachu. Co se týče Narcissy, byla v ohrožení života. V bezvědomí ležela v jednom z volných pokojů sídla Malfoyů, ale nikdo jí nedával přílišné naděje. Belatrix nařídila, aby o ni bylo dobře postaráno, kromě své vlastní sestry neměla nikoho bližšího.
"Narcissa je v pořádku, pusť mě dovnitř, potřebuju s tebou mluvit," oznámil jí stroze a prošel kolem ní do jejích komnat.
"Tak co tedy chceš, řekni," zašeptala syčivě, jakmile nohou zabouchla těžké kovové dveře. V tom temném rohu skoro vůbec nešla vidět.
"Ale no tak Bello, ty už si nepamatuješ, kdo ti tehdy zachránil krk?" optal se jízlivě švagr.
"Samozřejmě, že pamatuju a nech toho, Luciusi, řekni, co chceš, co potřebuješ a vypadni, nemám na tebe náladu," vyštěkla netrpělivě. Lucius se s provokativním úsměvem ukázal na světle. Bitva na něm zanechala fyzické i psychické stopy, také mu stářím přibylo pár vrásek navíc a jeho tvář ještě více pobledla.
"Přišel jsem si vybrat odměnu za záchranu tvého drahocenného života," zašeptal a přistoupil o krok blíž. Byl to pořád Malfoy, nezměnil se ani o píď. Stále stejně arogantní a sobecký! Bella podezíravě nadzvedla obočí. Až když zvedl pravici a neohrabaně ji ukazováčkem pohladil po líci, pochopila svou daň.
"Jsi odporný," zašeptala znechuceně a ustoupila.
"A ty jsi drzá holka," oplatil jí.
"Jsem vdaná," namítla vyhýbavě.
"A já ženatý, ale pokud vím, ten tvůj milovaný manžel je po smrti a Cissa…" na okamžik se zarazil, jako by přemýšlel, co si může dovolit říct. "Ta se to nikdy nedoví."
"Jsem její sestra a ty můj švagr!" připomněla mu.
"Ale no tak, nebuď jak malá," zasmál se Lucius, ale neznělo to ani trochu upřímně.
"To nemyslíš vážně!" vykřikla hystericky a zároveň nevěřícně. Rychlým pohybem rukou do něj silou praštila. Lucius se trochu zapotácel, ale hned poté se dal k odchodu.
"Beru to jako souhlas", řekl klidně, "protože odpověď ne, mne nezajímá, paní Lestrangeová," dodal a s úšklebkem opustil místnost.
Belatrix za ním ještě pár minut zůstala hledět, nemohla uvěřit, že ten mizera si na ni troufá! S hořkostí si však plně uvědomovala pravdu jeho slov. Zachránil jí život, ale za jakou cenu? Třeba si to ještě rozmyslí, pomyslela si, aby se uklidnila, ale nebyla si svými myšlenkami skoro vůbec jistá.
Následující týden se mu snažila ještě více vyhýbat, když kdy jindy, zato on ji účelně vyhledával. Věnoval jí kradmé pohledy nepatrné, zcela neupřímné náznaky rádoby svůdných úsměvů.
Belatrix, kam si to klesla? Pomyslela si zoufale jeden večer, když nad tím vším tak dumala.
Druhý den byl osudný. Jakmile vycházela z jídelního sálu, pocítila v zádech čísi pohled. Zprudka se otočila a vrhla na šmíraka jeden ze svých vražedných pohledů.
"Přijdu dnes večer kolem jedenácté," oznámil jí a nechutně se pousmál. Srdce měla až v krku a v podbřišku cítila nepříjemné lechtání silné nervozity.

Nervózně se kousala rtu a prsty poklepávala po dřevěném stole, pohled upírala kamsi z okna ven do temné noci.
Už bylo pět minut po jedenácté a on nikde! Třeba vůbec nepřijde, třeba to všechno byl jeden velký nepovedený vtip nebo jen sen, noční můra nebo…
Dveře cvakly. Ani se neobtěžoval zaklepat, pitomec! Belatrix vzhlédla k té necitelné tváři, v níž se zračila neuvěřitelná arogance. Pohled mu spočinul na ustlané posteli s nebesy, ale jen na okamžik, opět se pak podíval na svou oběť. Jeho tvář vypadala kamenně a Belatrix se ho poprvé za celý život bála. Nasucho polkla a snažila ze sebe vypravit alespoň jedno jediné slovíčko, které by prolomilo nepříjemné ticho. Marně. Pomalými kroky k ní přistoupil, čímž trochu uvolnil napjatou atmosféru. Okamžitě se postavila a zadívala se do těch šedavých očí, začínal se jí hnusit čím dál tím víc. Mohla by utéct, ale ona nebyla zbabělec.
Položil ruce na její boky a rty se začínal dotýkat krku. Strachem se zachvěla, znala podobné doteky, které jí byly dvakrát příjemnější a něžnější. Lucius byl neohrabaný a hrubý.
"Jen si posluž," poznamenala ironicky a podrážděně, když jí líbal dekolt. Ještě v téže chvilince se od ní odvrátil, načež na levé líci ucítila štiplavou facku. Kdykoliv jindy by na něj vyštěkla, ale on ji zpražil pouhým pohledem a ledovým hlasem, v němž poznala zrychlený dech, pronesl: "Nepřeji si, abys cokoliv podotýkala. Nechci ti ublížit a ty to určitě také nechceš?" Bella neznatelně přikývla, bylo těžké mlčet v tom hrobovém tichu, jež narušovalo jen občasné praskání ohně v krbu. Vdechoval vůni jejich vlasů a zkoumal každý záhyb toho krásného těla, jež mu tolik připomínalo jeho manželku. Naléhavě z ní strhával všechnu látku a sám nabýval na vzrušení.
Na okamžik přivřela oči, vzpomínala, kdy slastně zarývala nehty do jeho zad a naivně věřila jeho slovům a lichotkám. Po tvářích jí nevědomky stekl pramínek hořkých slz. Ano, Tom byl tím mužem, který ji okouzlil nejen svou mocnou silou, ale i chováním a povahou. Zejména v noci na ni býval milý a něžný, ale nikdy jí neřekl ta dvě slova, Miluji tě. Druhý den se opět probouzela ve své ložnici a uvažovala, zda se jí to nezdálo. Možná už bláznila, ale ony chvíle se opakovaly pořád dokola až do doby, kdy zemřel…
"Cissy," vydechl Lucius a vyčerpáním se svalil na postel. Následovaly minuty mrtvého ticha, doprovázené praskáním ohně v krbu a těžkým oddechováním Luciuse Malfoye.
"Omlouvám se," zašeptal pak zničeně, Belatrix se na něj již podruhé zmateně podívala. Poprvé to bylo, když vyřkl sestřino jméno při vyvrcholení a teď, kdy se jí omlouval. "Ona… zemřela."

Belatrix tak už podruhé za ten celý pitomý rok pocítila bolest ze ztráty. Tentokrát to bylo ještě horší než minule. Cissy ji vždy brala s jakousi rezervou, brala ji takovou, jaká je, měla ji ráda, ale teď i ona opustila svět, jež se zdál tichý a jiný.
"Luciusi," oslovila ho Belatrix tiše po pohřbu, jakmile s několika kufry stál u dveří sídla společně se svým synem Dracem. Byla už tolikrát připravena mu odpustit tu jednu hloupou a neuváženou noc, ačkoliv ho za ni nesnášela. Všichni teď byli tak trochu psychicky labilní, neuvažovali, nepřipouštěli si radost k tělu a ani fyzické potřeby je nakonec nedokázaly ukojit. Právě naopak. Užíralo je černé svědomí, bylo to ještě horší než kdy dřív.
"Ne, Bello," zarazil ji jedním pohybem ruky, už tolikrát jí vysvětloval, že ji měl nechat být a nikdy neměl podlehnout pokušení. Jak si jenom mohl myslet, že bude stejná jako její sestra? Hodlal se přestěhovat a nechat tohle zapadlé sídlo Smrtijedům a především Belatrix, pokud by o něj stála. Musel odejít a pokusit se zapomenout. "Za všechno se platí," hlesl s chabým úsměvem a kývl k Dracovi, aby mu podal ruku. A pak se oba přemístili neznámo kam, pryč z toho odporného prostředí, pryč ze zkaženého života, jež si sám zavařil a vzal mu nejen ženu, ale všechno krásné, co kdy existovalo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti mé povídky?

Ano, jsou opravdu skvělé! 69.4% (134)
Hrozně rád/a je čtu! :) 8.3% (16)
Ano. 7.8% (15)
Znám lepší.. 4.1% (8)
Moc ne :/.. 5.2% (10)
Ne! 5.2% (10)

Komentáře

1 WomanDoctor WomanDoctor | 31. července 2012 v 17:16 | Reagovat

Hehéé ! První koment je můj ! :-D . Proč bys to nikdy nezveřejňovala mi řekni ?! Mi se to strašně líbilo !
Ta mrcha ! Áno, přesně tak ! Molly, vždycky jí budu nenávidět -.- !
Vřelé díky, že's Pána Zla nazvala "Tomem", páče vím, že ty si potrpíš na hadí xicht :D :D. Mě se to líbilo, a až tam moc úchylné to není :D !

2 cassiopea-black cassiopea-black | 31. července 2012 v 17:55 | Reagovat

no prosim! já jsem to řikala, jen to dovysvětlit a bude to ideální! xD moc se mi to líbí :-) jen, mně tam ten "Tom" moc nesedí xD ale tak, nikdy se nezavděčíš všem xD jinak je to perfektní :) ale víš co? já jsem na Draca úplně zapomněla! O_O  jsem si řikala, co tam dělá, až pak mi došlo, že je to vlastně Lucův syn xD... ostuda, já vim xD stydim se xD...

3 Maryka13-affs :)* Maryka13-affs :)* | Web | 31. července 2012 v 18:21 | Reagovat

mne se to teda libilo!! ;) ale jeste vic se tesim na tu povidku, jakou na muj napad pises!! :))

4 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 31. července 2012 v 18:50 | Reagovat

[1]: To si teda potrpím :-D, ale chápu jejich vztah ;D.
[2]: No právě, já jsem chtěla být... milá :D, ale vážně jsem tam spíš mohla dát "Její Pán" nebo tak něco ;D. No, taky občas zapomenu na nezbytné zbytečnosti :-D.
[3]: Snad napíšu :-D, ale musím, už jsem začala, tak to musím dokončit xD.

5 Alyss Black-Adler Alyss Black-Adler | Web | 31. července 2012 v 21:47 | Reagovat

Je to krásné, ty mně asi neuvěříš ale mám slabou chvíli a skoro mi ukápla slza :-D To o Voldym tam právě sedělo, a dobře si nazvala tu mrchu, avšak jak jsem ti psala, co by udělala Bella :D :D

6 Marika Tepeš Marika Tepeš | Web | 2. srpna 2012 v 18:13 | Reagovat

To bylo krásné a procítěné jako vždy :D Máš asi pravdu: Lucius je rychlý nikoliv však jemný milenec. :-D Nic, nic už mlčím :-D Prostě nádhera!

7 Nikinka Nikinka | Web | 10. srpna 2012 v 20:38 | Reagovat

To je tak strašně... smutné. Chvíli jsem měla chuť brečet :D takovýhle typ povídek mám přesně ráda. K Nercisse to sice nebylo fér, ale... Lucius je prostě Lucius a ty jsi ho perfektně vystihla. Nádherná jednorázovka! :-)

8 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 10. srpna 2012 v 21:55 | Reagovat

Děkuju, děkuju všem! :-)

9 Vědma Vědma | Web | 16. srpna 2012 v 15:15 | Reagovat

Oooh...to bylo tak "kník" :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama