Nový začátek

26. května 2013 v 15:47 | Denise Brooks |  Jednorázovky
Ahoj všem!

Včera už mi docela teklo do bot, protože jsem rychle musela sesmolit nějakou povídečku do školního časáku a poslat ji učiteli. Asi si ji ještě ani nepřečetl, ale myslím, že není špatná a tak jsem se rozhodla, že ji sem hodím :). Rozhodla jsem se k tématu "upíři", kterých je všude hodně. Dokonce jedna holka si "objednala" povídku na něco takového - už jsem začala psát, otázkou zůstává, jestli ji dokončím :D. Jinak jsem moc ráda, že mě neopouštíte a aspoň někteří komentujete :), díky!
Tak a teď nějaké zlepšení nálady na konec víkendu! :)

~¤~


Oblohu křižují blesky, jinak je téměř úplná tma. Okvětní lístky vítr unáší, topí je v řekách a nechává je poletovat v nicotě. Co příroda dala, sama bere. Nebe se raduje nebo snad slzy roní? Tam za tratí, kde hluk vlaků doznívá, jsem šla já. Nemilosrdný vítr mi čechral černé havraní vlasy a déšť přidával na intenzitě. Dávno už jsem zahodila zlomený deštník a raději pospíchala lesem domů. Musím přiznat, že jsem se přece jen trochu bála. Koruny stromů šuměly a větve praskaly. V lese ale jako bych nebyla sama, jako bych v zádech cítila čísi pohled. Snažila jsem se uklidnit, že jde jen o mou bujnou fantazii, ale stejně jsem už skoro běžela. Ještě pár metrů a budu doma. Občas jsem klopýtla, když se mi cosi připletlo mezi nohy. To bylo tím, že jsem se neustále rozhlížela kolem sebe. Oblohu proťal další blesk. A v tu chvíli jsem ji uviděla. Stála tam a jednou rukou přidržovala už tak bezvládnou osobu. Od úst jí stékaly pramínky krve. Vyděšením se mi z hrdla vydral slabý výkřik, ale pak už jsem jen tupě zírala a stála na místě. Jakmile jsem se z toho šoku, že mě opravdu někdo sledoval, probrala, chtěla jsem se zeptat, co se stalo. Ta dívka byla moje spolužačka, ale rozhodně ne kamarádka. Vůbec jsem nevěděla, co se tady děje a ani jsem tomu nechtěla uvěřit. Blondýnka se na mě děsivě usmála, čímž odhalila své… upíří špičáky. Pane bože. V mozku mi cosi cvaklo, konečně mi došlo, že tady nemám, co dělat. Dala jsem se do zběsilého běhu. V tělocviku jsem měla z běhu obvykle trojky s odřenýma ušima, ale kdyby mi tenhle útěk měl někdo stopovat, asi bych byla nejlepší ze třídy.
Přesto byl vetřelec dvakrát tak rychlejší než já. Jak by taky ne, když byla upír. Absurdní zjištění. Teď se určitě probudím.
Chmatla mě za ruce, že jsem byla donucena se zastavit. V modrých očích jí plála čirá nenávist a ještě něco. Hlad. Byla jsem tak ohromená, že jsem nebyla schopná se bránit, nebo se snažit znovu utéct. Dlouho to netrvalo, prostě jen znovu otevřela pusu a zakousla se mi do krku. Vyjekla jsem bolestí, po tváři mi stekla bezmocná slza a pak jsem ztratila vědomí.
***
Pomalu jsem otevřela oči, chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněla, co se včera v noci událo a nemohla jsem tomu uvěřit. Ležela jsem v lese, na trávě vlhké od ranní rosy, přes koruny stromů tudy pronikaly první paprsky slunce. Ptáci hlasitě zpívali a já se cítila úžasně, lépe než kdy dřív. Rukou jsem si ohmatala krk a zjistila, že mě vůbec nebolí a přesto mi na něm zůstala má zaschlá krev. Nechápala jsem, že si tady v klidu spím celou noc a není mi zima. Ani teď, ačkoli na mých šatech nebyla nitka suchá. Sedla jsem si, abych měla větší rozhled. Moje spolužačka už tady samozřejmě nebyla, ale nechala mi tady krátký vzkaz na malém papírku.
Vítej mezi námi.
Co to má…? A pak mi to došlo. Tu noc jsem se stala upírem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti mé povídky?

Ano, jsou opravdu skvělé! 69.4% (134)
Hrozně rád/a je čtu! :) 8.3% (16)
Ano. 7.8% (15)
Znám lepší.. 4.1% (8)
Moc ne :/.. 5.2% (10)
Ne! 5.2% (10)

Komentáře

1 livehouse livehouse | Web | 26. května 2013 v 20:29 | Reagovat

Super supeer super. ;-) Tuto tématiku mám moc ráda. Je to úžasné a nebylo by třeba špatné napsat pokračování...Vždy mě to uplně naštvě že ty povídky jsou tak úžasné ale nemají pokračování... :-D :-D Ale jinak perrrrfektní.. :-)

2 Cassiopea Black Cassiopea Black | 28. května 2013 v 13:54 | Reagovat

tak snad konečně ten komentář :-?... upíři mají modrý oči? tak to jsem asi taky upír O_O xD mně se nejvíc líbil ten začátek, jak si popisovala tu přírodu - bylo to až poetický xD doufám, že to mělo v časáku úspěch, u mě teda určitě, až mam taky chuť něco napsat xD otázkou ale je, jak dlouho mi vydrží... no nic, moc pěkný, už jsem ti to několikrát řikala, je vidět, jak moc se v psaní zlepšuješ :)(na rozdíl ode mě, já stagnuju xD) ještě by to chtělo tu povídku s Bellou :-P

3 WomanDoctor WomanDoctor | 28. května 2013 v 15:27 | Reagovat

Krásné, opravdu :). I když já na upíry moc nejsem, já spíše na inteligentní bezcitné  chlápky..víš jak :D. A vím, že sis dělala starosti s názvem, přece jenom to dopadlo :) (a také kvůli komu, že..:'D)
A ano..jedna holka si objednala povídku. Já si jí objednala asi v lednu, že chci Toma s Bellou a furt mám jedno velký ty-víš-co !:'DDD

4 Simar Simar | Web | 28. května 2013 v 15:32 | Reagovat

My jsme se poznali náhodou. S holkama jsme procházeli nákupní centrum a najednouo nějakej kluk volá na kámošku ,,Aneto, čauuu!" Povídala si s ním a já se další kámošky zeptala kdo to je ,,Vojta." jen jsem se usmála, byl nádhernej. Potom se něčemu zasmál a já viděla upírky, a tak jsem se přiblížila a on si mě všiml tak se koukl tak divně a potom jsem se usmála já. A on taky, a já jsem se zamilovala a on říkal, že i on! ♥

5 Thanatos Thanatos | Web | 30. května 2013 v 17:16 | Reagovat

Děkuji moc (:
Upíří povídky jsou prostě nejlepší!

Ten popis krajiny a počasí je absolutně... geniální. Vážně, klobouk dolů.
Ten konec je taky skvělý!
Moc se mi to líbilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama