Na hraně dobra a zla

12. července 2013 v 19:58 | Denise Brooks |  FF - jednorázovky
Krásně komentujete, tak já píšu - to dá rozum! I když občas to je trošku složitější, pořád hlídám pětiletou sestřenku, která do vás neustále mluví, ptá se na naprosté maličkosti, které mě někdy docela vytáčejí, že bych radši napsala thriller xD. Uloupla jsem si však trochu času a začala psát hned, jakmile jsem jí nalákala na jakousi pohádku. Tahle povídka patří k temnějším, přesně jak jsem slíbila, přesto doufám, že se bude líbit a moc vám nepokazím náladu, u nás prší, takže si to můžu dovolit :D.

Hl.postavy: Conette Valient (postava vytvořená mnou), Severus Snape (nikoli pár)
Období: HP7, řekla bych - Smrtijedi u moci.
Žánr: temné, depresivní
Varování: žádné.

~Blend vytvořila moje zlatá Pen :)~


~¤~

Ticho prořízl bolestivý výkřik, z něhož šel mráz po zádech. Snape kráčel k hlavnímu sálu čím dál rychleji, obočí nakrčené v soustředěném přemýšlení, kdo by mohl být nynější obětí. Jakmile však vstoupil do místnosti, v níž právě probíhalo shromáždění Smrtijedů, udiveně se zarazil na místě. Nad stolem visela zubožená dívka s krvácejícím šrámem přes půl obličeje, světlé vlasy jí však půlku rány zakrývaly. Nezakryly ale oči, ty zoufalé oči prosící o pomoc, když dorazil.
"Kdo je to?" zeptal se Severus naoko lhostejným tónem. Belatrix se pobaveně zachechtala s hůlkou namířenou proti ubohé dívčině. Lord Voldemort se ale tvářil nanejvýš vážně. "Cožpak nevíš, Severusi?"
Snape důležitě nadzvedl jedno obočí. Ani na vteřinu nepřístupnýma očima neuhnul od Pána zla, ačkoli jen kousek od něj blondýnka skučela bolestí způsobenou kletbou Cruciatus.
"Já měl za to, že se znáte," pokračoval klidným hlasem a blesknul pohledem k věčně dolézajícímu Malfoyovi, jenž nyní seděl s hlavou skloněnou. Jeho žena naopak hrdě vyhlížela a Draco možná trochu lítostivě a nervózně zároveň mrkal k nevinné.
Severus Snape postoupil pár kroků k dívce. Bez náznaku lítosti či soucitu jí z tváře tvrdě odhrnul pár pramínků hustých vlasů, lehce ulepených potem. "Ach ano," řekl posměšně, tak lhostejně, že by ho snad nikdo nemohl podezírat o opaku jeho pocitů, "párkrát se mi připletla do cesty. Vlastně mi pomohla dostat se k jednomu, ehm." Významně si odkašlal a letmo přejel pohledem každého přítomného.
"Některý z tvých řad se domnívá, že s ní udržuješ přátelské vztahy. Je to pravda?" naléhal dál a podezřívavě si ho prohlížel, jako by se snažil najít sebemenší důkaz. Marně.
"Sám jste mě k těm ubožákům poslal," připomněl mu Snape a v temných očích mu nebezpečně zablesklo. (Ubožákům = mudlům, pozn.autora)
"Mám ji zabít?" ozvala se nedočkavě Bella z druhého konce místnosti.
"Ne," rozhodl po pár vteřinách hrobového ticha, "možná ji ještě budeme potřebovat." A s těmito slovy Mistr opustil místnost. Zasedání skončilo a všichni se začali rozcházet. Jen Bella ještě po Severusovi střelila zlobným pohledem.

Conette Valientová patřila k běžným smrtelníkům, o kouzelnickém světě neměla ani páru, a tudíž byla snadnou kořistí Smrtijedů. Hlavním důvodem však bylo to, že bývala dcerou jednoho známého a vlivného politika. Smrtijedi toužili po moci čím dál zuřivěji a chtěli ovládnout i svět mudlů, respektive jej trochu zúžit. A tak nějak ji Mistr lektvarů poznal. Zpočátku použil pár lektvarů, aby pověděla pravdu, neboť se také zajímala o politiku a ráda vstupovala do jejího dění, ale po pár dnech v ní našel někoho bližšího než jen zdroj informací. Zjistil, že je stejně dominantní povahy jako on a nenechá si jen tak něco líbit. Teď, když byla uvězněná v sídle Smrtijedů, neustále pod nátlakem a otupovaná všelijakými kouzly, měl až zoufalou potřebu jí pomoct.
Jednou nad ránem, téměř na sto procent si jist, že všichni dosud spí tvrdě, ji navštívil v její malinké kobce. Našel ji schoulenou v klubíčku, tiše oddychovala a oči pod zavřenými víčky neklidně běhaly sem a tam, jako by se jí zdála nějaká noční můra. "Slečno Valientová," řekl tichým hlasem a pak ještě jednou už hlasitěji. Conette se neklidně zavrtěla a když zaznamenala osobu v jejím malém vězení, urychleně se zvedla a dala si ruce k tělu na svou ochranu.
"Něco jsem vám přinesl," řekl Severus a vytáhl z kapsičky hábitu ampulku s nafialovělým lektvarem. "Proti bolesti."
Conette sklouzla pohledem k ampulce a pak do něj zabodla oči, z kterých čišela zloba. "Do čeho jste mě to zatáhl?" zasyčela.
"Uklidněte se a vypijte to."
"Chcete mě otrávit? Ulehčit moji smrt? Děkuji, ale to si strčte za klobouk," už mluvila polohlasně, rozhodně naštvaně, ale také ublíženě. Cožpak mu celou tu dobu nevěřila?
"Věřte mi, že já nejsem z těch, kteří by ostatním ulehčovali něčí smrt," prohlásil chladně a položil ampulku na rozviklaný stolek vedle postele. Tak aby ji měla na očích. V duchu doufal, že ho vypije. Smrtijedi by určitě zjistili, že jí lektvar dal on, ale přeci jen tenhle silný odvar by jí mohl pomoct od bolesti na celé dopoledne.
**
Ptáci létající nad rozbouřeným mořem, ve větru, v přicházející bouři.
Jeden nesplnitelný sen, nevědomost, nechápavost.
Sama stojící na opuštěném útesu.
V očích zlých zůstala vinna.

"Nevěřím ti, Severusi."
"To mě mrzí," odvětil oslovený, ale jeho slova vyzněla lhostejně, ostatně jako pokaždé, když se bavili o ní.
"Už ji nepotřebuju, zabij ji," poručil Mistr a uvolněně se posadil na židli. Conette jen tak tak stála, kolena se jí podlamovala únavou, s hrůzou se velkýma očima rozhlížela po místnosti, srdce jí divoce tlouklo. Ale nevzdávala se.
Severus chvíli nehnutě stál na místě jako přikovaný, ani nemrknul. Díval se na ni a nemohl. Jak můžete zabít přítele? Ano, konečně si to připustil, našel v ní přítelkyni. Přátelství, to je to, co mu tolik let scházelo, už když musel zabít Brumbála a teď to měl znovu ztratit?
"Severusi? Zabij ji!" řekl znovu a hlasitěji Voldemort, načež mávl hůlkou a osvobodil ji od řetězů a okov.
Ptáci uletující před bouří.
Dala se do kulhavého běhu. Ztrápená, skuhrala bolestí, nemohla dýchat. Pán zla se smál jejím nemohoucím pohybům a pak ve zpomaleném čase mávl hůlkou a s potěšením vyřkl smrtící kletbu sám.
Oblohu pročísl klikatý blesk a zasáhl jednoho z ptáků.
Nestihl nic udělat. Nedokázal ji zabít. Nedokázal jí pomoct. Zůstal stát na hraně dobra a zla, ostatně jako vždy.
Padajíc do moře, rozbouřené a nemilosrdné temnoty.
V hlasité bouři křik hejna ptáků.
Nevinný zemřel. Nevinný zůstal.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 WomanDoctor WomanDoctor | 12. července 2013 v 20:09 | Reagovat

Vždyť víš že jsem vyšilovala, když jsem to četla. Myslím, že je to tvoje nejlepší povídka, co se týče FF na HP :). Conette Valientová (pěkné jméno, což? :D A i ten název je dobrý...:D :D) je prostě úžasná postava. Jen škoda že umřela (že já to vůbec navrhovala:D). Hele, je tam všechno co bych si přála - Bella, Draco, Voldy, Severus. Prostě sedmé nebe :'). A konečně to není žádný romantický slaďák, jak to většinou bývá :-D. A ta próza k tomu..to je prostě skvělé. Přiznávám, že kdyby tam nebyla, nebylo by to tak dokonalé. Celá povídka působí chladně. Hodně chladně. A to se mi líbí :33. Je to jednoduše úžasné. Víc thrillerů bez Hermelíny ! :D

2 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | Web | 13. července 2013 v 20:06 | Reagovat

Je to super! :3 Inak, aj moja obľúbená postava z HP je Snape :D Ak som to teda dobre pochopila aj z emailu :D No a la ti rada urobím, ale dnes sa mi u nechce :D

3 cassiopea-black cassiopea-black | Web | 14. července 2013 v 13:01 | Reagovat

hm, nevim, jestli je to nejlepší HP povídka, kterou si napsala, ale každopádně má něco do sebe
moc se mi líbila, vážně... ta kurzíva to skvěle doplňovala, to se ti opravdu povedlo :)
jinak, ten název je taky úžasnej (předpokládám, že ho zase vymyslela WomanDoctor? :D ) každopádně, lepší bych nevytvořila :)
celkově na mě tahle povídka působí tak nějak... zvláštně
Severus si na Mistra dost dovoluje, což? :D a možná bych tam ani tu Bellu nepotřebovala a toho si važ, to už něco znamená xD
prostě - blend je krásnej, povídka taky, co víc si přát? (já vim co - déšť! jakto, že u vás už zase pršelo a u nás ne? nemůžeš mi poslat aspoň pár kapek? :D )

4 nel-ly nel-ly | Web | 14. července 2013 v 14:02 | Reagovat

je to první, co jsem četla a asi si přečtu i další, líbil se mi ten konec "na hraně dobra a zla" to bylo fakt moc povedené, mám plný zuby těch hrdinských rytířů Snapeů, tohle je kanonicky mnohem uvěřitelnější

jinak moc nechápu poznámku autora, přišla mi docela zbytečná, když by se to dalo popsat jinak (pokud by nešlo o překlad) a nemyslím si, že slovo "uletující" existuje :D ovšem já mám taky tende si vymýšlet nová

5 Denise Brooks Denise Brooks | Web | 14. července 2013 v 14:34 | Reagovat

[2]: Díky! :-) Jasně, to nespěchá :).
[3]: Ano, název zase WD stejně jako jméno :3, ona ale vždycky mi vymýšlí jména :-). Pošlu klidně, mě už to začíná štvát :-D, ale dneska už neprší :D. Ale jo, i Bellu jsem tam zatáhla trošku :D, jsem ráda, že se líbilo :-).
[4]: Děkuju za pochvalu :-). Já vím, taky jsem uvažovala, že to tam nějak dopíšu, ale nakonec jsem se na to vybodla, no xD. Asi neexistuje, ostatně taková jsem, nedávno se mi učitelka češtiny začala smát, když jsem vytvořila synonymum k nějakému slovu, myslela jsem to sice dobře, ale to slovo, co jsem řekla, neexistovalo, což jsem nedokázala pochopit, přišlo mi to úplně normální, ovšem tady v povídce jsem se nad tím pozastavila, ale nic jiného mě tam nenapadlo :-D.

6 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 14. července 2013 v 20:56 | Reagovat

Páni, tak toto je naprosto geniálne napísaná poviedka :D Osobne si myslím, že jedna z najlepších (aj keď ty máš všetky úžasné) :D
Páčilo sa mi, že jej chcel v tej kobke pomôcť, ale ten koniec je proste famózny :D
Úplný Snape. Na hrane dobra a zla :D A ten text tou kruzívou úplne magický dojem :D :D výborná si ;-)

7 Rainy Rainy | Web | 15. července 2013 v 8:44 | Reagovat

Tak to bylo něco. Hlavně ten závěr, protože když jsem ho dočetla, chvíli jsem jen tak koukala a nebyla schopná jediného slova.
Jak už řekla Nel-ly. taky se mi moc líbil ten konec - že ji Snape nezachránil. Rytířů máme dost a Severus jím prostě není. :)
Skvěle promyšlený příběh a nadšeně se přidávám k zástupu těch, kteří říkají že je jedním z nejlepších. Kurziva vždycky udělá příběh zajímavější, z téhle mi běhal mráz po zádech.
Jinak, pokud ještě hlídáš, tak přeju pevně nervy. Já budu hlídat dva bratrance od soboty. -.-" Strašně se těším.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama