4.kapitola

14. srpna 2013 v 11:55 | Denise Brooks |  Blíž než kdy dřív
Tralala, mám tady další kapitolu, kterou jsem dala dohromady dneska dopoledne. Jojo, přinutila jsem se. Baví mě to čím dál méně, ale Dramione dopíšu. Asi vás příště čeká poslední kapitola a pak bych mohla začít s novým blogem. Ta jediná povídka mě pořád ještě drží od origoš tvorby. Hezké počtení, snad to "flákání psaní" v povídce nepůjde moc vidět.

~¤~


Draco kráčel k sídlu Malfoyů. Rychlý krok ho alespoň částečně uklidňoval z toho nepříjemného svíravého pocitu. Lucius ho chladně přivítal a zavedl do obýváku. Nejdále umístěného pokoje, tady totiž mohli řešit jakékoli soukromé záležitosti a nikdo se o tom nemusel dozvědět. Jakmile za nimi Malfoy zavřel dveře, upřel na svého syna pohled, z něhož čišel vztek, zklamání, ale také zoufalství.
"Velmi si nás zklamal, synu," ozval se po pár vteřinách hrobového ticha. Narcissa seděla naproti němu s nakrčeným obočím a očima vykulenýma. "Budeš muset napravit, co's napáchal. Dobře mě poslouchej, Draco. Opět a zase ti vtloukám do hlavy, že mudlové jsou hodni smrti. Jakékoli jejich chování je falešné za účelem jejich vlastního zisku. Chtějí nám zničit všechno, rozkrádají naši čest. Ať už ti ta zatracená šmejdka řekla cokoli, zapomeň na to, protože to všechno jsou lži. Vůbec jí na tobě nezáleží, jen se tě snaží obalamutit. Podívej se kolem sebe, máš tolik přátel, milující rodinu, co ještě potřebuješ?"
A bylo to tu zase. Tolik přátel, falešných přátel, kteří s ním byli zajedno jenom kvůli tomu, že měl tak blízko k lordu Voldemortovi. Jeho rodiče ho sice milovali, o tom nepochyboval, ale nedávali mu to jediné, po čem opravdu toužil - volnost.
"Musíš to pochopit a myslím, že "odměna" za tvé pošetilé chování ti napomůže k pochopení věcí současných." Na okamžik se odmlčel a blesknul pohledem ke své manželce, ta seděla pořád stejně nehybně a opětovala mu pro Draca nic neříkající pohled.
"Jednou pro vždy se té mudlovské šmejdky zbavíme, Draco. A uděláš to ty."
Chvíli se nic nedělo. Draco pořád uvažoval nad tím, co se mu to otec snaží říct. Neviděl v tom nic logického, nechápal to, vlastně tomu ani nechtěl porozumět.
"C-cože?" vyhrkl a zatěkal očima k matce. To nemůže myslet vážně? Narcissa nervózně sklopila hlavu.
"Ještě dnes večer, nemůžeme si dovolit déle čekat, Hermionu Grangerovou," to jméno vyslovil s největší nechutí v hlase, "zabiješ vlastní hůlkou."
Panika. Změť různých pocitů a emocí. Snažil se v každé situaci vyvarovat zabíjení. Věděl, že to nedokáže. Děsila ho představa zabít kohokoli ze svých spolužáků. A v Hermioně za těch pár dnů, objevil něco, co mu tak dlouho chybělo. Nevěřil otci, že by mu lhala. Obzvlášť po dnešním dni. Ještě dřív než se rozloučili, se na něj chabě pousmála. Popřála mu mnoho štěstí, přestože dobře věděla, že ho bude potřebovat spíše ona sama. V té slabé chvilce k ní přistoupil, a bez přemýšlení ji zlehka políbil na rty. Nebránila se. Zpod zavřených víček si na svět prorazilo cestu pár beznadějných slz. Prstem jí je setřel a pohladil ji po líci. "Díky za všechno, Draco," zašeptala.
"Ne, to neudělám," řekl pevným hlasem mladý Malfoy. Koutkem oka zaregistroval němá gesta obou rodičů. Narcissa si k němu opatrně přisedla a položila jednu ruku na rameno a druhou mu zlehka k sobě otočila tvář. "Už kvůli nám, Draco," promluvila tichým roztřeseným hlasem.
Čas… potřebuje čas. Draco se usilovně snažil tohle rodinné střetnutí natáhnout, jak nejdéle to šlo. Hermiona se sice nesměla přemisťovat nijak daleko jednak proto, že byla zraněná a taky, že by asi bylo divné, kdyby se najednou mladý Malfoy úplně sám objevil v nějaké mudlovské vesničce nebo na nádraží, ale aspoň ji pomohl, jak nejdál to šlo. Nepochybně by se o tom dozvěděli a chtěli znát důvod jeho výletu. Tenhle život v kleci ho ubíjel. Připadal si jako vězeň.
"Jdeme, Draco," rozhodl asi po pěti minutách jeho otec a Narcissa ho okamžitě pustila. Jako matka cítila všechny jeho pocity, litovala ho, v duchu se proklínala za takový život. "Běž," pobídla ho a ještě ho povzbudivě pohladila po rameni.
Draco mrknul na hodinky. Ukazovaly přesně 22:08. Teprve když se zvedl, zjistil, jak je jeho tělo zesláblé. Neochotně následoval svého otce, u dveří se ještě otočil na matku. Tvářila se vážně, ale v očích spatřil odlesk naděje. Věřila mu. Věřila v jeho štěstí.

« Předchozí | 4.kapitola | Další »
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cassiopea-black cassiopea-black | Web | 14. srpna 2013 v 12:36 | Reagovat

vůbec v tom není vidět, s jakou (ne)chutí si to psala, aspoň já to v tom nevidim
znova tě obdivuju, jak ses k tomu dokopala... taky bych měla něco napsat xD
líbí se mi tam ten Lucius a jsem zvědavá, jak z toho Draco vybruslí :)

2 WomanDoctor WomanDoctor | 14. srpna 2013 v 19:51 | Reagovat

Kill her. Just kill her. - moje požadavky pro příští kapitolu :-D
Lucius je fajn :). Všechno je fajn, na to, že tě to nebaví (furt se opakuju, I knoow)
Hele, nepoužíváš smajlíky. Je to depresivní :-D. To jen tak btw :-D. No, co víc říct. Snad jen, že se těším na další, poslední kapitolu a spolu s ní i na nový blog :))

3 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 15:08 | Reagovat

Nezdá sa mi, že by si sa do  toho nútila... :D Teda podľa kvality to nevidno :D A na ten blog sa teším ;-)

4 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 18. srpna 2013 v 14:29 | Reagovat

Je to vážne úžasne napísané :D Vôbec nepoznať, že sa do toho nútiš :D Ale už sa teším na nový blog :D
Inak som zvedavá čo urobí Draco :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama